Lidé Home Creditu
Příběhy, které stojí za to číst. Lidé, které stojí za to znát.

Další články v kategorii

Se šitím jsem začala v patnácti. V obchodech v té době hezké oblečení moc nebylo, tak jsem si ho začala vyrábět sama. A hrozně mě to bavilo.

Z arabských emirátů jsem se do Česka vrátil hlavně kvůli Counter Striku. Tehdy mi bylo čtrnáct a hráli jsme ho s kamarády přes internet.

Jako malý jsem chtěl být druhý Tomáš Rosický nebo Jaromír Jágr. Ale nevyšlo to. Asi i kvůli tomu, že jsem se nedokázal rozhodnout jen pro jeden sport.

Loni už jsem ušla asi tři tisíce kilometrů. Pět set z toho bylo na pouti do Compostely, na kterou jsem se s partnerem vydala koncem května. Bylo to spontánní rozhodnutí.

Narození naší první dcery mi zásadně změnilo život. Ale ne jen tak, jak se to obvykle stává. Kvůli ní jsem si totiž koupil první foťák a pak se začaly dít věci.

Nové logo Home Creditu se mi líbí, ale staré jsem měla přece jenom radši. Byla jsem totiž u jeho zrodu. Původně mělo představovat domeček a to, co si do něj lidé můžou pořídit.

Asi jako každého kluka mě auta lákala od mala. Vždycky jsem měl jasno v tom, že jakmile si začnu vydělávat, nějaké si koupím. Auto pro mě totiž znamená svobodu.

Po maturitě jsem s přítelem vyrazila na rok do Londýna. Dělala jsem tam pokojskou a po čase jsem se dokonce dostala do řetězce My Hotel. Jsou to nádherné čtyřhvězdičkové hotely, kde je všechno načančané.

Už keď som chodila na strednú školu, kreslila som na písomky. Mala som jednu obľúbenú učiteľku, ktorej som vždycky niečo primaľovala. Napríklad Marilyn Monroe. Alebo nejaké příšerky.