Se šitím jsem začala v patnácti. V obchodech v té době hezké oblečení moc nebylo, tak jsem si ho začala vyrábět sama. A hrozně mě to bavilo. Vždycky jsem mohla mít na sobě něco nového a odlišit se od ostatních. Časem se ale nabídka v obchodech začala zlepšovat a materiál byl dražší.

 

Ztratilo tak smysl, abych šila oblečení sobě nebo svým dětem. Bydlím na vesnici a začali jsme chodit na maškarní plesy. A to mě nakoplo. Baví mě totiž vymýšlet nové masky a pak je tvořit. Proto nakonec nezůstalo jen u plesů. Máme partu přátel, s některými se přátelíme už od školky.

 

Společně slavíme všechny kulaté a půlkulaté narozeniny. A povedlo se mi je do těch masek taky navézt. Vždycky vymyslím nějaké téma a vytvořím kostýmy pro všechny. Už jsme na sobě měli třeba napodobeniny moravských krojů nebo kostýmy sklepníků, čertů, doktorů, dvořanů, roztleskávaček a mnoho dalších. Hodně velký úspěch mělo, když jsme s manželem dělali cikánky nebo křováky.

 

Navíc mého šití využívá i syn. Je totiž u dobrovolných hasičů  a když pořádají plesy, připraví si nějaké speciální vystoupení. Už jsem mu takhle šila například kostým Růžového pantera nebo drsňácké motorkáře. Docela nedávno jsem šila oblečení na královnu krásy, kdy v kostýmu šel muž velikosti XXL, takže pořádná missice.

 

A ještě když oddělení archivu bylo ve společné budově s podatelnou, pořádaly jsme maškarní akce. Třeba jedné kolegyni jsem na padesátiny vyrobila uniformu generála a prapor, kde jsme byli všichni vyfoceni  ve vojenských čepicích.

 

Moji dovednost využiji také při vánočních večírcích Home Creditu. Doma už mám pěknou sbírku kostýmů. V příštích dvou letech navíc tu naši partu čekají kulatiny. Takže budu vyrábět stovku kostýmů. Ale naštěstí máme velkou půdu a kostýmy pěkně zaarchivuji.

 

Ilona Nekvapilová, vedoucí oddělení Archiv

1326 přečtení
15.3.2017