Milovnice turistiky, fantasy a historických románů, kreativní duše (už jste zkoušeli točit na hrnčířském kruhu nebo malovat voskem?) a maminka tří dětí. Jedné vlastní dcerky a dvou dětí z Tibetu a Nepálu adoptovaných na dálku. To je Martina, naše analytička řízení rizik.

Co si pod pozicí analytik řízení rizik představit? Mimo jiné práci, která pomáhá zjednodušovat pracovní procesy.

 

Dělat věci po svém se vyplácí

Práce na Risku přináší každý den možnost naučit se něco nového a o zábavu v kolektivu taky není nouze. „Určitě bych ráda vyvrátila mýtus, že je na Risku nuda a nikdo se ani nezasměje. To určitě není pravda :-D“, říká Martina, která si na práci pochvaluje i pružnou pracovní dobu, kolegy a svou nadřízenou.

„Mám skvělou nadřízenou, která mě nechá dělat věci po svém a věří mi. To je skvělý pocit, když vám nikdo nediktuje, co máte dělat. Když by dostali lidi prostor dělat některé věci po svém, tak se věci pohnou ze zažitých kolejí. Jen to chce lidem věřit (což zní trochu zvláštně od někoho, kdo má v popisu práce nevěřit nikomu).“

 

Jak se pochopit s IT aneb někdy jsou potřeba i obrázky

Z jakých pracovních úspěchů má Martina radost? Sama říká, že především z toho, jak rychle se dokázala zorientovat a nastavit systém správy práv. A z toho mají radost i kolegové, kteří se konečně mají na koho obrátit.

Začátky totiž nebyly lehké, především co se pochopení s IT oddělením týče. „Zezačátku to byla katastrofa, vůbec jsem nevěděla, o čem mluví a oni nevěděli, o čem mluvím já J.  Ne, že bych teď vždycky chápala, co říkají, ale dokážeme si to společně vysvětlit (například si kreslíme pro lepší pochopení)“.

 

Koníčků není nikdy dost

Martina rozhodně nepatří k lidem, kteří neví, co s volným časem. „Baví mě spousta věcí. Ráda čtu (historie, fantasy, osobní rozvoj), chodím na procházky se psem a spoustu volného času trávím s dcerou, tento víkend jsme například vyráběly sliz. Začala jsem zkoušet spoustu nových věcí – točení na hrnčířském kruhu (překvapilo mě, že jsem během 4 hodin dokázala něco použitelného vyrobit a nelítala hlína všude po okolí), malování horkým voskem, což je skvělý relax, nebo výrobu mýdel, pracího gelu, mastiček. A občas vyložím i karty.“

 

Adopce dětí z Nepálu a Tibetu

Martina vždycky chtěla mít hodně dětí a tak si k dcerce pořídila ještě 2 děti na dálku. Holčičku z Káthmándú v Nepálu (nadace Nepálčata) a chlapečka z tibetského kláštera Ki v údolí Spiti (MOST pro Tibet).

„Každé dítě má nějaký příběh a je hodně smutné si ho číst a uvědomit si, jaké podmínky tam pro děti jsou. Budoucnost těch dětí není vůbec pozitivní. Přitom pouze za 600 Kč měsíčně mají ty děti jídlo a potřeby na celý měsíc, tady je to částka za jednu návštěvu kina pro 3 lidi.

S dětmi si dopisuji a mám možnost za nimi i přijet (což je ovšem finančně nákladné, takže jsem to zatím nevyužila. Alespoň mám před sebou v životě sen, který si chci splnit J ). Chlapečka Lobsanga mám adoptovaného už 6 let a je krásné pozorovat ty úspěchy. Dopisy píše v angličtině, a když jsme si začali psát, tak to byly jednoduché věty plné chyb a teď už je to téměř bez chybičky. Navíc je nepopsatelný pocit, když přijde dopis z fotkou a obrázkem. To je prostě balzám na duši. Navíc, kdo může říct, že má svého osobního mnicha, který se modlí za jeho život J.“

Pokud byste rádi také pomohli, obraťte se na Martinu, která vám ráda poradí. Různé možnosti, jak pomoci (třeba koupí učebnic do školy, adopcí dětí nebo důchodců) najdete na www.protibet.cz, a www.nepalcata.cz nebo www.Thao.cz jsou weby na podporu dětí v dětských domovech. Možné je psát i v češtině, čeští dobrovolníci dopisy dětem přeloží.

659 přečtení
3.5.2019