Ivana Hodíková

Po maturitě jsem s přítelem vyrazila na rok do Londýna. Dělala jsem tam pokojskou a po čase jsem se dokonce dostala do řetězce My Hotel. Jsou to nádherné čtyřhvězdičkové hotely, kde je všechno načančané. Pamatuji si, že když jsem uklízela, chodila za mnou nadřízená a zkoušela prstem, jestli jsem všude utřela prach. Brzo ale poznala, že to není potřeba.

 

Odjakživa mám totiž ráda pořádek. Možná se to nezdá, ale byla to opravdu hodně náročná práce. Přítel měl navíc směny stejně jako já, takže jsme spolu trávili čtyřiadvacet hodin denně. A to byl občas docela mazec. Když jsme se pak vrátili, začala jsem pracovat na telemarketingu v Home Creditu. I tam se ukazuje ten můj perfekcionismus. Nejenom, že mám pořádek ve všech papírech, ale mám připravený i svůj vlastní scénář hovoru.

 

Když mluvím s klientem, nikdy si ho nezapomenu projít a zkontrolovat, jestli jsem na nic nezapomněla. Moje nadřízená dokonce říkala, že jsem trochu „Hujer“. Občas jí totiž připomínám, co má udělat. I když to samozřejmě ví. Ale myslím to dobře. Jen nechci, aby se na něco zapomnělo.

 

Na telemarketingu jsem zůstala až do mateřské. Když jsem na ni před třemi lety odcházela, říkala jsem si, že by mě zajímalo, kdy nám začnou lidé volat přes video. Ale nenapadlo mě, že se vrátím a už to tak bude fungovat. Teď totiž kromě klasických telefonátů s klienty řeším i schvalování přes videohovory.

 

Klient nám zavolá ze speciálního kiosku ve Scontu nebo v Bauhausu a na obrazovce sleduje, jak na něj reaguju a co dělám. A já zase vidím jeho. Moc mě to baví. Ráda vidím, jak se klient tváří a jakou má náladu. A je paráda, když někdo přijde zamračený a nakonec odchází s úsměvem.

Iva Hodíková, Operátor senior, Telemarketing

1856 přečtení
3.11.2016