Kateřina Kejdanová

Hned při své první testovací jízdě jsem měla nehodu. Letěla jsem při ní asi metr a půl nad zemí. Řidič, který mi ukazoval, jak mám s autem najíždět do zatáček, najel do svodidel a havaroval. Naštěstí jsem byla jen spolujezdec. Takže i když bylo auto poničené, byla jsem ráda, že jsem nic nezavinila.

 

Od závodění mě to samozřejmě neodradilo. I proto, že mě táta vychovával trochu jako kluka, a tak jsem se okolo aut motala odmala. Časem jsem dokonce začala s kamarády jezdit na závody do vrchu. Původně jsem jim jen vařila. Závody mě ale lákaly, a tak jsem se v zimě rozhodla, že je vyzkouším. Příteli se nápad líbil, proto jsme se do toho pustili spolu.

 

Pořídili jsme si auto a veškeré bezpečnostní vybavení. V takových závodech je bezpečnost na prvním místě. I když mám trať načtenou, vždy se může stát něco nečekaného. Každá chyba přitom může mít fatální následky. Jsem tak připravená vždycky rychle reagovat, což mi pomáhá i při běžném řízení.

 

A vlastně díky tomu dokážu i v práci líp jednat s kolegy. Když někdo z nich udělá chybu, snažím se ho uklidnit a ukázat správné řešení. Vím totiž, že na rozdíl od řízení se chyba v práci dá napravit. A nejde při ní o zdraví.

Kateřina Kejdanová, specialista Klientského centra

1209 přečtení
2.8.2016