Obchodní oddělení se stará o to, aby byly naše produkty tam, kde lidé nakupují, má na starost obchodní aktivity a v neposlední řadě vztahy s obchodními partnery. A tomu všemu šéfuje Marek Tomčík.

Do Home Creditu Marek poprvé přišel před jednadvaceti lety ze společnosti Philip Morris, a byl tak u samotného počátku budování obchodní sítě splátkového prodeje. V roce 2001 se vydal sbírat zkušenosti do zahraničních společností, a po 7 letech se opět vrátil k nám do HC. Prošel si karetním týmem, byl u zrodu slovenských poboček, vedl prodejní síť v obou zemích a věnuje se úspěšnému projektu Tesco.  Sám říká: „Ve své práci dělám věci tak, aby to bavilo naše zákazníky, obchodní partnery, mé kolegy a mě samotného!“.

Na kolo i panáka se šéfem

Co šéfovi Obchodu udělalo v práci v poslední době radost? „Těší mě schválení rozšíření pobočkové sítě na Slovensku, uvedení na trh nového eshopové řešení a jasná strategie pro další roky. Ale úplně největší radost mi dělá úsměv na tváři mých kolegů, když jsou spokojeni, v pohodě v práci i doma a cítí spoluzodpovědnost za naší práci.“, říká Marek.

A díky čemu chodí do práce i po tolika letech stále rád? „Jednoznačně za to může atmosféra, přátelskost a otevřenost. Ve které firmě má váš šéf neustále otevřené dveře, můžete si s ním zajít na pivo nebo panáka, projet se na kole nebo si zahrát třeba badminton? Samozřejmě i zde je pár lidí, kteří raději kecaj než makaj, ale máme možnost jim to otevřeně říct a pokud nic nepomůže, většinou je brzy dostaneme mimo naší firmu.

Markův pracovní život rozhodně není žádná nuda, ale jeho koníčky jsou snad ještě zajímavější. Přesvědčte se sami…

6000 metrů nad mořem, stomílová túra a černožlutý dres

„Co mě baví ve volném čase? Celý život, spíše ještě 10 let zpátky, jsem aktivně sportoval, dnes si občas rekreačně zahraju badminton, tenis, fotbálek, hokej. Taky rád lyžuji a poslední roky jsem přidal i trekingv přírodě a horách. Byl jsem například v kanadském národním parku, v Nepálu na několika týdenním treku kolem 7. nejvyšší hory světa Dhaulágiri, kde jsem zdolal metu přes 6.000 m.n.m. Vloni jsem pak prošel za týden 100 mil dlouhou originál skotskou Highland Way se závěrečným výstupem na Ben Nevis, což je nejvyšší hora Británie a kde výstup začíná téměř v 0 nadmořské výšky.

Asi všeobecně se o mně ví, že miluji hokej. Fandím samozřejmě rodnému Litvínovu. Nyní také trávím značnou část svého volného času se svými devítiletým synem na hokejových stadionech, protože Matyáš ve 3. třídě obléká černožlutý dres Litvínova. Jo a taky rád zajdu na pivko se svými dvěma nejlepšími kamarády, probereme ženský, politiku, business, sport, dáme lepší rum a jdeme domů.“

Hlavně se z toho nepo… a radovat se z maličkostí

Himaláje a Nepál v Markovi jednoznačně zanechaly silný zážitek. Jak říká, bylo to spojení chudoby a štěstí, dotek a pohled na nejvyšší hory světa, poznání mírumilovného budhismu…

Velkou roli v Markově životě hrál i dědeček se svou zásadovostí, přísností a poctivostí. Právě on jej přivedl je sportu. Týmový sport byl důležitý v Markově dospívání a na svá sportovní léta rád vzpomíná. Stejně jako na duben 2015, kdy Litvínov vyhrál titul v hokeji. Užít si však umí všechny hezké chvilky. „Radost z každodenních maličkostí je moje přesvědčení, snažím se si užít každý okamžik“.

Na Markově notebooku můžete zahlédnout citát Hlavně se z toho neposrat. „Je to motto od Ivana Hlinky z OH v Naganu. Myslím, že právě tohle mne provází v každém kroku i rozhodnutí mého života“.

„Můžeš se narodit blbej, ale nesmíš tak umřít“

Oblíbených citátů má však mnohem víc, a skoro nikdo netuší, že čas od času si vymýšlí i vlastní sám. „Další z mých oblíbených citátů je myslím od Steva Jobse: Nelituji ničeho, co jsem udělal. Lituji pouze toho, co jsem neudělal, když jsem měl šanci. A vyjma mých dvou dcer nikdo neví, že od teenegrovských let, si čas od času vymyslím vlastní citát. Většinou je zapisuji dětem do jejich památníčků nebo na rub fotek. Například hned ten první citát byl původně asi z osmé třídy: Kdo v životě dobře táhne, ten nikdy nezestárne, nebo svou fotografii, kterou jsem věnoval právě dcerám, jsem napsal: Největším přítelem je člověk sám sobě. Asi poslední je z letošní zimy, kdy jsem nejmladšímu synovi vtloukal ponaučení: Můžeš se narodit blbej, ale nesmíš tak umřít. Jedné krásné holce také teď čas od času napíšu básničku, ale mám jednu zásadu: nikdy si nic neukládám, neschovávám a nikdy po sobě už nic nečtu.“

396 přečtení
22.2.2019