Nové logo Home Creditu se mi líbí, ale staré jsem měla přece jenom radši. Byla jsem totiž u jeho zrodu. Původně mělo představovat domeček a to, co si do něj lidé můžou pořídit. Taky si pamatuju vymýšlení jména Home Creditu. Jsem totiž ve firmě od úplného začátku v roce 1997.

 

Tehdy nás tu bylo asi dvacet. Všichni jsme se znali a všechno jsme společně konzultovali. Na poradách nás proto bylo jen pár. Ještě s dalšími dvěma kolegy jsme tam vždy hodně vášnivě diskutovali, dokud třetí nebouchl pěstí do stolu a nevymyslel řešení, ve kterém byly nápady nás všech. I když jsme se téměř vždy pohádali, měli jsme mezi sebou výborné vztahy. Vztahy jsou pro mě totiž základ všeho. A platí to jak v práci, tak v rodině.

 

Sama jsem ze čtyř dětí a hodně se navštěvujeme i s manželovými sourozenci. Bohužel můj mladší bratr před časem zemřel. Onemocněl totiž ALS. Je to hrozná nemoc. Nikdo neví, co ji způsobuje ani jak ji léčit. Bratr s ní bojoval tři a půl roku. Zezačátku jsme doufali, že se stane zázrak a vyléčí se, ale pak to nabralo rychlý spád. Bylo to pro všechny těžké. Rodina při tom držela hodně pohromadě. Nejen my sourozenci, ale hlavně švagrová s dětmi a maminkou nebo můj manžel a dcery.

 

U těch je hodně vidět, že po mně zdědily sociální cítění. Už jako malé si chtěly vždy na Vánoce vzít domů dítě z dětského domova. S manželem jsme jim pokaždé vysvětlovali, že to nejde, protože by bylo smutné, až by se po Vánocích vracelo. Všechny také prošly brigádami v Home Creditu.

 

Nejstarší z nich tady pracovala snad pět let. Že mám tři dcery, mě dokonce ovlivnilo, i když jsem dřív u výběrových řízení vybírala nové kolegyně. Když se některá z uchazeček jmenovala stejně jako moje dcera a navíc měla dvě sestry, hned měla plusové body. A nejlepší je, že tenhle systém opravdu fungoval. Za těch dvacet let jsem se spletla asi jen dvakrát.

Marie Nekvapilová, Vedoucí sekce Účetnictví a daně

2058 přečtení
2.12.2016