Michal Hájek

Ještě když jsem dělal lektora spinningu, přišla tam jedna holčina. Byla zamračená, neupravená a dokonce šla jezdit jen v sandálech. Bylo vidět, že je tam jen proto, aby zhubla, a že se jí tam nechce ani moc být. Po první hodině byla úplně vyřízená. Tak jsem jí poradil, jaké si má pořídit boty a všechno jsem jí vysvětlil.

 

Poslechla mě, začala chodit pravidelně a po dvou třech týdnech se začala usmívat a bylo vidět, že ji to těší. Pak začala chodit i na zumbu a na K2 hiking, který vedu. Asi za dva měsíce se změnila k nepoznání. Byla upravená, usměvavá, milá. Takové proměny mě baví nejvíc. Snažím se tomu přizpůsobit i hudbu. Vybírám ji tak, aby to lidi bavilo.

 

U K2 hikingu tak chodíme nejen na diskotékové fláky, ale i na srandy jako „Což takhle dát si špenát“. A tak hubneme a u toho se bavíme. Podobnou atmosféru se snažím přenést i do práce. Starám se o vozový park Home Creditu a chci, aby se mi lidi nebáli zavolat. I když se třeba něco stane s autem.

 

Jedním z mých úkolů je taky vymýšlení hesla pro vjezd do našich garáží. Nepoužívám při tom nudné číselné kódy.Chci, aby se lidé trochu zasmáli. Proto tam dávám hlášky z písniček nebo z filmů. Nedávno jsem byl třeba na koncertu Mig 21 a oni v jedné písni zpívali „Tanči, ty chlupáči“. Hned další týden jsem z toho udělal heslo do garáží. Nejproblematičtější bylo heslo „To je tajný“. Když mi o něj někdo napsal a já odepsal “To je tajný”, bylo docela složité vysvětlovat, že je to heslo.

Michal Hájek, specialista oddělení Provoz a správa

1225 přečtení
2.8.2016