Kolikrát v životě můžeme někomu darovat život? Nad touto otázkou jsem přemýšlela cestou z plzeňské nemocnice, den poté, co jsem darovala jedné pacientce z Česka kostní dřeň. Do registru dárců jsem se dostala před šesti lety přes svou kamarádku, když její přítel bojoval s leukemií a potřeboval pomoc.

 

Bohužel jsem tenkrát nebyla vhodnou dárkyní. Ale letos má chvíle přišla a dnes jsem nesmírně šťastná, že jsem se mohla zapsat do života neznámé ženy.

 

Je to zvláštní pocit, když vám nečekaně zavolají z nemocnice s tím, že můžete být vhodný dárce kostní dřeně a jenom vy můžete vrátit do života jiného člověka. I když chcete pomoci, nevyhnete se nejrůznějším obavám.

 

Přiznám se, že jsem měla obavy z bolestivosti zákroku a možných zdravotních rizik. Mé strachy se ale pomalu rozplývaly, když jsem si s lékařkou povídala o průběhu, možnostech i rizicích odběru kostní dřeně. Měla jsem týden na rozmyšlenou.

 

Chtěla jsem pomoci a ani můj přítel s rozhodnutím neotálel. Řekl mi, nad čím váháš, když jsi zapsaná v registru a přišla tvá chvíle? Šla jsem tedy do toho.

 

Odběr kostní dřeně proběhl naprosto v pořádku. Opravdu to vůbec nebolelo a všem bych vzkázala, když můžete, jděte také do toho. Po odběru jsem ležela na pokoji onkologického oddělení, kde jsem měla čas uvědomit si spoustu věcí.

 

Zdravý člověk řeší v životě hodně nedůležitých věcí. Viděla jsem mladé lidi, hubené, bez vlasů, kteří každý den čekají jen na jedno – až se najde vhodný dárce. Já dostala příležitost a využila ji. Jsem šťastná, že jsem darovala život, a udělala bych to znovu.

 

 

 

 

 

Miroslava Kolková, Operátorka telemarketingu

1584 přečtení
4.7.2017