Narození naší první dcery mi zásadně změnilo život. Ale ne jen tak, jak se to obvykle stává. Kvůli ní jsem si totiž koupil první foťák a pak se začaly dít věci.

Nové logo Home Creditu se mi líbí, ale staré jsem měla přece jenom radši. Byla jsem totiž u jeho zrodu. Původně mělo představovat domeček a to, co si do něj lidé můžou pořídit.

Asi jako každého kluka mě auta lákala od mala. Vždycky jsem měl jasno v tom, že jakmile si začnu vydělávat, nějaké si koupím. Auto pro mě totiž znamená svobodu.

Po maturitě jsem s přítelem vyrazila na rok do Londýna. Dělala jsem tam pokojskou a po čase jsem se dokonce dostala do řetězce My Hotel. Jsou to nádherné čtyřhvězdičkové hotely, kde je všechno načančané.

Už keď som chodila na strednú školu, kreslila som na písomky. Mala som jednu obľúbenú učiteľku, ktorej som vždycky niečo primaľovala. Napríklad Marilyn Monroe. Alebo nejaké příšerky.

Ze všech bojových sportů, které jsem dělal, mě nejvíc bavil asi box. Je v něm sice nejmíň technik, ale zase se jim člověk může věnovat důkladněji. Navíc se hodně vyhrává hlavou.

Vždy som mala rada hudbu a tanec. Som už taká. Len čo započujem hudbu, hneď to so mnou šije. Nevydržím sedieť na stoličke. K tancovaniu som sa dostala v roku 2009, vtedy som sa začala venovať kubánskemu latinu. Tanec milujem a dobíja ma veľmi silnou pozitívnou energiou.

Keď som bola malá, moja krstná pracovala v Juhoslávii. Vtedy tam bola vojna. Napriek tomu kedykoľvek prišla, priviezla mi nejaké pekné šatočky alebo topánky. Potom sa vrátila a trávili sme spolu veľa času.

Myslím, že je dobré pomáhat nejen penězi, ale hlavně časem. Hodně jsem si to uvědomila při své spolupráci s brněnským divadlem Barka, které provozuje Liga vozíčkářů. Poprvé jsem se o něm dozvěděla v práci, kde se objevila možnost divadlu pomoc.