Lidé Home Creditu
Příběhy, které stojí za to číst. Lidé, které stojí za to znát.

Další články v kategorii

Už keď som chodila na strednú školu, kreslila som na písomky. Mala som jednu obľúbenú učiteľku, ktorej som vždycky niečo primaľovala. Napríklad Marilyn Monroe. Alebo nejaké příšerky.

Ze všech bojových sportů, které jsem dělal, mě nejvíc bavil asi box. Je v něm sice nejmíň technik, ale zase se jim člověk může věnovat důkladněji. Navíc se hodně vyhrává hlavou.

Vždy som mala rada hudbu a tanec. Som už taká. Len čo započujem hudbu, hneď to so mnou šije. Nevydržím sedieť na stoličke. K tancovaniu som sa dostala v roku 2009, vtedy som sa začala venovať kubánskemu latinu. Tanec milujem a dobíja ma veľmi silnou pozitívnou energiou.

Keď som bola malá, moja krstná pracovala v Juhoslávii. Vtedy tam bola vojna. Napriek tomu kedykoľvek prišla, priviezla mi nejaké pekné šatočky alebo topánky. Potom sa vrátila a trávili sme spolu veľa času.

Myslím, že je dobré pomáhat nejen penězi, ale hlavně časem. Hodně jsem si to uvědomila při své spolupráci s brněnským divadlem Barka, které provozuje Liga vozíčkářů. Poprvé jsem se o něm dozvěděla v práci, kde se objevila možnost divadlu pomoc.

Moje mamka o mně říká, že jsem vždycky chtěla někoho někam dovést – ať už k cíli nebo k šílenství. Jako malá jsem s bráchou venku našla dva slepýše, tak jsme je vzali domů. Schovali jsme je v krabici od nanukového dortu a tajně je krmili.

Rodiče mě vychovávali hodně starostlivě. S prvními příznaky každého nachlazení jsme vždy hned běželi k doktorovi. V šestnácti měsících mi totiž diagnostikovali leukémii. Léčení trvalo přes dva a půl roku.

Keď som na tohtoročnom stretnutí českého a slovenského Home Creditu preberala cenu pre zamestnanca, ktorý dokáže ostatných nadchnúť, bolo to pre mňa obrovské zadosťučinenie. Je úžasné, že ma ľudia takto vnímajú.

Na vydanie môjho prvého cédečka mi požičali rodičia. Na druhé sme si už s chalanmi nasporili sami. Hranie nám šlo celkom dobre a bavilo nás.