Petr Vokurka

Moje první výprava byla Škodou 105 do Saint-Tropez. Chtěl jsem se podívat na místo, kde se natáčeli četníci s De Funésem. Nabalil jsem si zásoby i benzín, protože jsem neměl peníze, abych ho kupoval po cestě, a vyrazil. Pak jsem začal hodně cestovat.

 

Projel jsem Severní, Střední i Jižní Ameriku, sever i jih Afriky nebo třeba jihovýchodní Asii, kde se mi moc líbilo. A na motorce jsem projel prakticky celou Evropu. Byl jsem na ní i v Maroku. Tam nám dokonce nějací Maročané nabízeli hašiš. Odmítli jsme a chtěli odjet, jenže se vydali autem za námi. Když jsme zjistili, že jim nemůžeme ujet, zastavil jsem a začal jim hrozit.

 

Naštěstí se otočili a odjeli. Asi pochopili, že nic nekoupíme. Jinak jsem měl problém jen v Mexiku, kde mne hned na letišti zatkli. Dodnes nevím proč, nejspíš jsem prostě vypadal podezřele. Naštěstí jsem v cele strávil jen noc a ráno mne pustili. Kvůli cestování jsem se naučil anglicky a potom i základy španělštiny. A to mě dřív škola vůbec nebavila. Časem mě to ale chytilo.

 

Nedávno jsem tak vystudoval práva a na podzim začínám studovat ekonomii. Oba obory mě vždycky lákaly. A věřím, že se hodí i v práci. Jsem totiž na oddělení pohledávek a díky tomu, že se trochu orientuji v právu, líp chápu souvislosti. A umím i lépe reagovat na otázky klientů. Dokážu jim lidsky vysvětlit, co se děje třeba s pohledávkou. Bez složitých právních výrazů. A myslím, že to lidé oceňují.

Petr Vokurka, specialista senior oddělení Field Collections

1285 přečtení
2.8.2016