Petra Ježová

Loni jsem ušla asi tři tisíce kilometrů. Pět set z toho bylo na pouti do Compostely, na kterou jsem se s partnerem vydala koncem května. Bylo to spontánní rozhodnutí. Už dlouho jsme si říkali, že až jednou budeme mít víc času, tak tam půjdeme. A najednou se ten prostor objevil.

 

Vybrali jsme si původní trasu Camino Primitivo z Ovieda a bylo to strašně příjemné. Všichni byli hodně přátelští. A nejen cestovatelé, ale i provozovatelé nocleháren, kde jsme přespávali. V jedné z nich jsme se potkali s velkou partou lidí. Druhý den jsme odcházeli jako poslední a provozovatel nás ve dveřích zastavil s tím, že mu tam po těch lidech zůstala spousta oblečení.

 

Prosil nás, jestli bychom to nemohli vzít s sebou – kdybychom je ještě někde potkali. Tak jsem tři dny nesla v batohu na zádech nejen své věci, ale i cizí. Třeba spodní prádlo. Naštěstí jsme pak ty lidi potkali. Měli velkou radost, že jim nesu jejich oblíbenou košili nebo třeba kalhotky. Do Compostely jsme došli za jedenáct dní. Už na začátku jsme si říkali, že když nám zbude čas, půjdeme dál. Bylo to úplně návykové.

 

Nedokázala jsem si představit, že se vrátíme a já půjdu denně jen tři kilometry do práce a tři zpátky. Po návratu jsme proto přidali procházky po Brně a okolí. A každý víkend chodíme na větší výlety nebo túry. Mimochodem zajímavé lidi jsme potkali i na českých horách.

 

Když jsme šli jednou přes Divoký důl směrem k Pradědu, na planině kousek pod vrcholem stála skupinka a v té byla paní, která se divně kývala. Nejdřív jsme si mysleli, že jde o berlích. Pak jsme se na ni ale podívali důkladněji a viděli jsme, že nemá nohy. Celé to vyšla na protézách. Přitom to je jedna z nejnáročnějších tras v Jeseníkách. To mě ohromilo. Uvědomila jsem si, jak jsou moje problémy vlastně malé. Člověku dojde, co všechno dokáže, když má odvahu a vůli. To platí v soukromí i v práci. Proto když narazím na problém, snažím se ho řešit a nevzdávat se.

 

Zároveň jsem zvyklá neplánovat všechno do puntíku, ale spíš jen rámcově. A to se v práci hodí. Mám na starost rozvoj zaměstnanců a školení, a někdy je dobré mít jen rámcový plán a k tomu připravené další varianty. Když něco nevyjde, hned se můžu soustředit na něco jiného.

Petra Ježová, specialista divize Lidské zdroje

2091 přečtení
12.1.2017