Věra Jandová

Jsem vlastně tak trochu šmírák. Šmírák lidských osudů. Ráda totiž fotím na ulici lidi, kteří o tom nevědí. Nebaví mě dělat nějaké strojené fotky, raději hledám přirozenost. Navíc tím můžu tak trochu nakouknout lidem do života a sledovat, jak komunikují. Nebo třeba jak reagují, když si všimnou, že je fotím.

 

Většinou si myslí, že fotím něco za nimi. Problém jsem měla jen jednou. Fotila jsem v Praze jednoho bezdomovce, který měl vedle sebe položenou dřevěnou nohu. Když si mě všiml, vyběhl za mnou. Tu nohu totiž ani nepotřeboval. Raději proto používám teleobjektiv.

 

Lidé si tak většinou nevšimnou, že je fotím, a já mám pocit, že jim tolik nenarušuji soukromí. Myslím ale, že foťák může člověku pomoct dostat se pod povrch. V objektivu je totiž obraz převrácený. Podle mě to krásně vystihuje, že i lidský život může být občas hlavou dolů. A myslím, že mě to inspiruje i v práci. Snažím se totiž vidět věci jinak a pak to využít v marketingových materiálech, které připravujeme.

Věra Jandová, specialista oddělení Brand management

3110 přečtení
3.8.2016