50 minut klábosení + 10 minut nákup košile

0 komentářů
1027 přečtení
30.7.2017

Leo Macenauer je mladý český tvůrce pánské módy. Takových je v naší republice hodně. Leo nás ale zaujal tím, že alfou a omegou jeho byznysu je setkávání s lidmi. Podle jeho slov je právě osobní vztah zásadní.

Když si u něj kupujete košili, padesát minut zabere klábosení o životě a deset minut samotný nákup. S lidským přístupem je nakupování mnohem příjemnější, nemyslíte?

 

Jak se mladý člověk v dnešní době dostane k takovému řemeslu, jako je krejčovství?

Částečně je v tom rodina, protože můj děda pracoval v OP Prostějov, moje maminka má šicí dílnu a otec pracuje také v oboru. Tu druhou část pak „zavinil“ pořad Móda – extravagance – manýry, na který jsem jako kluk koukal a chtěl být jako ti světoví módní návrháři, kteří pijí víno a koukají na hezké ženy předvádějící jejich návrhy.

 

V čem se liší zakázkové krejčovství od běžné konfekce, kterou najdeme v obchodech?

Je to právě vztah, který je zásadní. Nespěcháme, poznáváme se. Když u mě klient kupuje například košili, padesát minut klábosíme o všem možném a odhadem deset minut vybíráme tu košili. Když má klient komplikovanější postavu, krejčovině se pak samozřejmě věnujeme i déle. Vždy je to o individuální péči.

Při tom klábosení se ale dozvídám řadu důležitých věcí. Zjistím, kde dotyčný pracuje, s kým se setkává, v čem se cítí dobře a co má rád. Jedině díky tomu jsem mu pak schopen nabídnout takové materiály a střihy, které mu sednou. A vypijeme u toho společně kávu, dáme si whiskey nebo jen vodu.

 

 
 Představení kolekce

S kým se u vás zákazník potká?

Většinou se mnou. A pokud to nejsem já, kdo se mu věnuje, může si být naprosto jistý, že jde o někoho, kdo šití na míru rozumí. Ale nejde jen o to. Chtěl bych, aby lidé, kteří reprezentují mou značku, byli něco víc než jen obyčejní prodejci. I náš showroom je víc než jen prodejna.

Máme tu hezký nábytek, balíme zboží do hezké krabice s osobním věnováním. Záleží nám na tom, jaké obrazy nám visí na stěnách. Prodejce by měl proto rozumět hezkým věcem, umění, starožitnostem. Jde o hezký vjem, nejen o prodej košile.

 

Stává se, že máte nakonec z klientů i přátele?

Určitě. Je to podobné, jako když má člověk svého bankéře, kadeřníka, doktora. Krejčí je něco podobného.

Na to setkání se těšíte, protože se dozvíte, co je u dotyčného nového. Máme asi sto klientů, kteří se k nám stabilně vrací, a asi pětadvacet, kteří za námi chodí velmi často. A i když jde mnohdy o vysoce postavené manažery, nakonec zjistíte, že jsou to normální chlapi s normálními problémy a koníčky.

 

Existují nějaká negativa, která jako osobní krejčí pociťujete?

Problém je v tom, že jako zakázkový krejčí se můžete věnovat vždy jen jednomu zákazníkovi.

A protože den má jen 24 hodin, nemůžete se potkat se stovkou klientů. I když bych si to samozřejmě přál.

 

V posledních letech vznikají barber shopy, malé pekárny i kavárny. Myslíte si, že lidé budou vyhledávat své osobní prodejce i v dalších oborech?

Lidské životy stojí na vztazích. Lidé se už naučili, že je milé chodit do své malé kavárny.

V gastronomii to funguje, dokonce tak moc, že bude potřeba trochu ten trh pročistit. V dalších odvětvích nás to teprve čeká. Bude ale těžké takový byznys, tedy ten, který je založený na osobním přístupu, udržet.

 


 Leo Macenauer

Autor: Redakce Home Credit
Komentáře
Přidat vlastní komentář
Tento článek ještě nikdo nekomentoval. Buďte první.
Komentovat
Přidat vlastní komentář