Na škole byla Zuzana se svým jedinečným stylem za hvězdu. Uměla zkombinovat oblečení z řetězců s vhodnými doplňky a kousky ze second handu. Měla dostatek času na prohlížení slev a limitovaný rozpočet spíše podporoval její kreativitu. Za málo peněz zkrátka udělala hodně parády.
Obrat nastal, když po škole nastoupila do práce ve velké společnosti. Kolegyně nosily drahé značkové oblečení a Zuzana náhodou vyslechla rozhovor, jak to její pomlouvaly. Kvůli přesčasům už navíc neměla čas na brouzdání ve slevách a second handech.
Rozhodla se, že přejde do protiútoku - konečně totiž měla dostatek peněz na dražší kousky, které si dosud jen toužebně zkoušela v kabinkách. Věděla, že má styl a že kolegyně za ní ještě rády přijdou pro radu.
V den první výplaty Zuzana zašla do butiku, který byl do té doby nad její možnosti. Při placení měla vítězoslavný pocit a hned zašla do dalšího obchodu. K novým šatům totiž potřebovala i boty a kabelku.
V dalších nákupech ji zastavil limit na platební kartě, ale opojný pocit přetrval. V dalších dnech ho ještě znásobily pochvaly od kolegyň a dokonce pozvání na kávu od kolegy. Zuzana se do obchodů vracela čím dál častěji a její skříň náhle přetékala luxusním zbožím.
Čím víc oblečení ale měla, tím rostla její chuť po dalším. Nenápadně se zeptala kolegyň, odkud pořád berou peníze na své nákupy. Tehdy jí prozradily svou tajnou zbraň - kreditní kartu.
Zuzana si jednu pořídila a konečně se při nákupech nemusela omezovat. S kreditkou totiž mohla nakupovat bez ohledu na stav svého účtu. Pokud dluh splatila v bezúročném období, neplatila nic navíc. Časem se jí ale situace vymkla z rukou a Zuzana si musela přiznat, že je závislá na nakupování.
Naštěstí našla oporu ve své rodině. Dočasně se nastěhovala ke své sestře, která jí pomohla splatit dluhy a zároveň kontrolovala, co Zuzana nakupuje. Začaly spolu také běhat, aby se Zuzana zbavila nutkavé potřeby nakupovat.
Důležitým bodem bylo také zrušení kreditní karty - Zuzana si uvědomila, že nemá potřebnou platební morálku a karta by ji opět mohla přivést na scestí.
Díky tomu, že si Zuzana včas uvědomila svůj problém a měla podporu v rodině, dokázala se závislosti na nakupování úspěšně zbavit. V šatníku si nechala jen několik modelů, zbytek vrátila, rozdala nebo prodala. Také změnila práci - nyní má nižší plat, ale není v kolektivu povrchních kolegyň, které ostatní posuzují jen podle vzhledu.
Zuzanin příběh dokazuje, že kreditní karta je dobrý sluha, ale špatný pán. Svému majiteli může ušetřit hodně peněz nebo ho naopak povzbuzovat v nákupech, které jsou mimo jeho možnosti. Nic se zkrátka nemá přehánět!