Život ve Vietnamu: První dny (3. část)

0 komentářů
1391 přečtení
7.5.2015

Prvních pár dní v nové zemi je vždy vzrušujících. Já si vzrušení okořenil horečkou přivezenou z Thajska, takže jsem do bytu přijel s výhledem následujících pár dní strávených v posteli.

Bylo to ve čtvrtek, na státní svátek, takže v celé budově bylo liduprázdno. Nástup do práce jsem měl naplánovaný na v pátek a pak hned 2 dny volna na kurýrování. Naštěstí mi na první měsíc firma zařídila byt na stejné adrese jako office, do práce mi tedy stačilo sjet pár pater výtahem. Nicméně s horečkami i těch pár pater stačilo, abych se s mojí novou paní šéfovou, paní Chau (čti Čau), poprvé osobně přivítal zpocený a uřícený jak maratonec.

Paní Chau, tak jako v podstatě téměř všichni místní Vietnamci, mne přivítala velmi srdečně a od prvního momentu mi bylo jasné, že na pracovišti bude vládnout veskrze pohodová nálada. Pozdrav „čau Chau“, který jí věnuji, vždy když se vidíme, se uchytil a s radostí jej převzali i někteří vietnamští kolegové.
  

Ve Vietnamu je vše menší

Kanceláře Home Creditu ve Vietnamu jsou v zásadě velmi podobné tomu, na co jsme zvyklí z ČR. Pár rozdílů se ale najde. Průměrný Vietnamec je výrazně prostorově skromnější než Čech a tomu odpovídá i velikost běžného pracovního stolu, který má zhruba 2/3 velikost oproti tomu českému.

S nadsázkou by se dalo říci, že ve Vietnamu je vše tak nějak menší než v Evropě. Běžná místní pouliční kavárna je vybavena stoličkami, které jako by vypadly z čekárny u pediatra. Pro bělocha průměrné velikosti a objemu je to šíleně nepohodlné (veřte nebo ne, pekně z toho bolí zadek), ale místní to zbožňují.

Vietnamská káva = moje závislost

Naštěstí kafe, které servírují (místní tradiční kafe Sua Da, tedy kafe s kondenzovaným mlíkem), má velikost zcela v pořádku a především je absolutně vynikající. Ačkoli v Česku jsem pil kafe výjimečně, zde jsem si zvykl a stalo se každodenní součástí mého života.

Saigon, město plné pouličního života a stánkařů

I přes svoji smrtelnou chorobu (chřipka a rýmička) jsem se rozhodl vydat se na krátký průzkum do města. Už od prvního momentu je zřejmé, že zde v Saigonu se většina života odehrává přímo na ulici. O dopravě jsem už psal v mém předchozím článku, ale nutno podotknout že i na chodníku se dějou věci. Nikdy bych nevěřil, co vše se dá spatřit na samotné ulici. Vietnamci jsou mistři ve stánkaření (to koneckonců pro nás Čechy není žádná novinka) a zaručeně zde co pár metrů na nějaký ten stánek narazíte. Většinou prodávají jídlo, cigarety, oblečení, atd. Ale není tu žádný problém narazit přímo na chodníku na stánek s kompresorem, opravnou motorek, nebo dokonce i počítačů.

Že by to vzbuzovalo důvěru, se zrovna říci nedá, ale člověk brzy pochopí, že lidé zde ve Vietnamu jsou schopni i takto na ulici za pomoci jednoduchých nástrojů dělat divy. A to vše za pár drobných. Místní rádi tráví čas posedáváním a je opravdu neuvěřitelné, na kolik lidí tu při běžné procházce po ulici narazíte. Dokonce i v pozdních večerních hodinách, kdy se člověk z rozličných důvodů snaží nalézt trochu soukromí, jak mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, se „za každým rohem skrývá Vietnamec“ :-). 

 

Pro Home Credit sepsal z Vietnamu Honza Predný

 

 

Autor: Redakce Home Credit
Komentáře
Přidat vlastní komentář
Tento článek ještě nikdo nekomentoval. Buďte první.
Komentovat
Přidat vlastní komentář