Pracovní pohovory jsou jako chůze po laně. Chcete být sebevědomí, ale ne arogantní, chcete být inteligentní, ale ne za chytrolíny. Stejné je to i s řečí vašeho těla, musíte najít rovnováhu. Např. pohled do očí je žádoucí, ale zírat na někoho půl hodiny v kuse rozhodně nechcete.
Možná vám to říkala už maminka v dětství. A měla pravdu. Seďte vždy rovně. I když se opíráte, držte tělo vzpřímeně. Značí to jistotu a sebevědomí. Pokud se přirozeně hrbíte, představte si, že vás za temeno hlavy tahá nahoru imaginární struna.
Místo nepřetržitého přímého očního kontaktu střídejte různé části obličeje člověka, který interview provádí. Budete vypadat zaujatěji než při nepřetržitém pohledu na jedno místo. Každé dvě sekundy rotujte z očí, přes nos, na rty a tak stále znovu.
Pokud nevíte co s rukama, když mluvíte, gestikulujte. Nervózní lidé tíhnou k tomu naopak ruce při hovoru schovávat, což budí nedůvěru.
Dlaně otočené směrem nahoru poukazují na upřímnost a odhodlanost a zároveň působíte energicky. Toto je spojeno se základními instinkty, které při pohledu na otevřenou dlaň říkají, že druhá osoba nemá v ruce zbraň. Ukazování dlaní je i jeden z důvodů, proč si lidí podávají ruce.
Lidé si o druhých dělají obrázek během prvních deseti sekund, takže na tom, jakým způsobem vejdete do místnosti, velmi záleží. Choďte vzpřímeně, dělejte spíše menší kroky a jděte přímo k osobě, se kterou máte schůzku.
Při nervozitě se vám může zrychlovat dech a to se projeví na vašem mluveném projevu. Dýchejte zhluboka a mluvte při výdechu. Doporučujeme udělat si 10 hlubokých nádechů a výdechů před samotným pohovorem. Pomůže vám to k většímu klidu.
Opět ale platí, že nic se nemá přehánět. Pokyvujte občas. Ukážete tím svou zaujatost a to, že rozumíte, co vám druhá osoba sděluje.
Stejně jako kývání, mírné naklonění se dopředu opět poukazuje na to, že jste zaujatí. Při náklonu si ale držte vzpřímené držení těla.
Hlídáte si při komunikaci řeč těla? Diskutujte na Facebooku nebo v komentářích.